1967-1976

V centru pozornosti shromáždění byl vývoj sdružení od posledního setkání v roce 1965 v Torontu. V tomto ohledu konstatoval prezident Arnulf Erich Stegmann pozitivní výsledek a s radostí oznámil, že počet plnoprávných členů a stipendistů poprvé v historii sdružení překročil stav 100 osob. S tím souvisela skutečnost, že dále vzrostl také počet zemí, v nichž bylo VDMFK zastoupeno. Od shromáždění delegátů v Bombaji se mapa sdružení nově rozrostla o Turecko, Izrael a Keňu. V této chvíli VDMFK pečovalo o 47 plnoprávných členů a 69 stipendistů. Na návrh předsednictva delegáti u příležitosti tohoto shromáždění rozhodli také o přijetí Wladimira Buboly z Itálie do sdružení jako čestného člena. Delegáti tento návrh jednomyslně schválili, čímž se Wladimiro Bubola stal prvním čestným členem sdružení.

Vývoj VDMFK od volného spojení několika málo malířů malujících ústy a nohama ke sdružení s celosvětovou působností a členskou základnou přesahující 100 členů pokračovalo i v období vykazovaném ke dni konání 3. shromáždění delegátů v Barceloně v roce 1971. Členy VDMFK bylo k okamžiku shromáždění ve španělské metropoli 129 malířů malujících ústy a nohama, kteří se členili na 47 plnoprávných členů a 79 stipendistů.

Tento nárůst vedl rovněž k tomu, že se do centra pozornosti 3. shromáždění delegátů dostala změna stanov. Na žádost předsednictva bylo navrženo, aby se dosavadní název „Sdružení malířů malujících ústy a nohama, evidovaný spolek“ změnil na „Celosvětové sdružení malířů malujících ústy a nohama, evidovaný spolek“. Přítomní jednohlasně přijali rozhodnutí změnit oficiální název VDMFK na „Celosvětové sdružení malířů malujících ústy a nohama, evidovaný spolek“. Tento oficiální název platí dodnes.

Delegáti vzali se zármutkem na vědomí úmrtí člena předsednictva Eugena Pirarda, který byl do předsednictva zvolen u příležitosti shromáždění delegátů v Torontu v roce 1965. Vzhledem k jeho skonu bylo nutné provést nové volby předsednictva. Poté, co byli jednomyslně znovuzvoleni paní Marlyse Tovaeová a pan Charles Pasche, povolali delegáti do předsednictva pana Elofa Lundberga, švédského malíře malujícího ústy. Složení předsednictva po 3. shromáždění delegátů roku 1971 v Barceloně bylo následující: Arnulf Erich Stegmann, prezident, Marlyse Tovaeová, Charles Pasche, Elof Lundberg a právní konzultant Dr. Dr. Herbert Batliner.

Kromě toho delegáti na této konferenci jmenovali na návrh předsednictva čestnými členy čtyři osobnosti, které se zasloužily o sdružení. Těmito osobnostmi byli: paní Maria Hantzigianniová z Řecka; paní Mc Kenzieová z Austrálie; pan pastor Poul Jörgensen z Dánska a pan Erwin Pittroff z Německa.

Předsednictvo využilo příležitosti konání shromáždění k tomu, aby účastníkům navrhlo přijetí dvou čestných členů, kteří se zasloužili o sdružení. Delegáti tento návrh jednomyslně přijali, čímž byli čestnými členy jmenováni oba navržení, tedy pan Hubert Aigner z Německa a paní Anda Amirová z Izraele.